Pokud jde o DH, tak jsem zapomněl zmínit jeden z klíčových faktorů: v AL nemusí pálit nadhazovač. Nejde o to, že by se člověk chtěl smát některým SP, kteří v životě nebudou pálit nad .100, ale jde o to, že i nadhazovač hraje v poli a má chodit i pálit, to je prostě principiální věc, která odlišuje baseball třeba od hry slečinek v brněních zvané americký fotbal
Řada nadhazovačů naopak pálí ráda a dostává se jim za to pak obdivu, protože u nadhazovačů je kvalitní pálka samozřejmě mnohem vzácnější než u druhého nejproblematičtějšího postu C (Mimochodem, kdy Selig vymyslí druhého DH, který bude pálit místo C?).
Fakt, že chodí pálit nadhazovač, taky výrazně ovlivňuje taktiku soupeřova nadhozu, třeba když je skórovací pozice, pálit jde 8. v lineupu (většinou chytač) a soupeřův SP mu někdy radši dá IBB, aby mohl házet nadhazovači. Nebo se ho naopak pokusí vyautovat, protože je pro něj výhodné, když SP zahajuje další směnu... pokud už ovšem místo něj nepůjde PH, a už se nám to krásně zamotává.
Tony LaRussa jako první na delší období zkoušel taktiku s nadhazovačem jako s 8. pálkařem v lineupu, aby před Pujolsem chodili vždycky 4 pálkaři - další krásná taktická varianta.
Kromě toho v NL občas chodí nadhazovač jako PR (Arroyo vytane na mysli jako první) nebo PH a naopak při extrémně dlouhých zápasech v NL spíš vidíme, že se na kopci objeví nějaký polař. V AL prostě nic z toho není, je to fakt jen robotika.