Mariners hrají Major League Baseball v Seattlu už od svého založení v roce 1977. Nebyli však prvním týmem, který v Seattlu hrál zápasy MLB. Tím úplně prvním se totiž stali v roce 1969 Seattle Pilots. Jejich cesta soutěží však skončila stejně rychle, jako začala, vydrželi totiž pouze jeden rok.
Sezona 1969 měla přinést do MLB revoluční změny. Vedení soutěže se obávalo narůstající popularity ostatních sportů, zejména pak amerického fotbalu, a rozhodlo se proto pro výraznou změnu v hracím systému Major League Baseball. Do roku 1968 se hrálo pouze ve dvou ligách po deseti týmech, jejichž vítězové se utkali rovnou ve finálové sérii, už tenkrát pojmenované jako "World Series". Od roku 1969 však měly přibýt další 4 týmy, po dvou v každé lize, což vedlo k rozdělení obou lig do dvou divizí (východ, západ) a k vytvoření základů divizního systému tak, jak funguje dnes. Vítězové divizí se poté utkali ve finále ligy a mistři svých lig si to pak klasicky rozdali ve Světové sérii o vítězství v MLB.
Bylo tedy potřeba vybrat čtyři nové týmy, které by se mohly zapojit do rozšiřujícího ročníku MLB. O účast v nejlepší baseballové lize se ucházelo hned několik měst, například Buffalo, Milwaukee, Dallas nebo Toronto, nakonec však byla vybrána tato čtveřice: do Národní ligy se připojili San Diego Padres a Montreal Expos, do Americké ligy byli vybráni Kansas City Royals a 2. prosince 1967 byla definitivně potvrzena účast také Seattle Pilots.
Pilots ale nejprve museli slíbit, že zvládnou zprovoznit zchátralý Sick's Stadium pro 11 000 diváků alespoň do doby, než postaví nový stánek odpovídají potřebám MLB. Jenže na to nebyly peníze, a tak si majitel Pilots Dewey Soriano musel půjčit pár "drobných" od svého dobrého přítele, bývalého majitele Clevelandu Indians, Billa Daleyho. Existence nového týmu ze Seattlu tak od svého počátku stála na vratkých základech, což se nečekaně brzy ukázalo jako zásadní problém...
Seattle byl přitom už dlouho dobu kandidátem na přivítání nejprestižnější americké baseballové ligy. Byl tenkrát třetí největší aglomerací na západním pobřeží Spojených států hned po Los Angeles a San Franciscu, měl dlouhou tradici týmů v Minor Leagues a v roce 1965 málem nalákal k přestěhování Cleveland Indians. Zadařilo se však až v roce 1967, a tak přišel po sezoně 1968 Expansion draft*, tedy draft pro nově vzniklé týmy.
*Expansion draft se od klasického draftu liší tím, že si nové týmy mohou vybírat ze soupisek svých soupeřů, čili z hráčů, kteří už MLB hrají a nejsou to tedy žádní nováčci. Každý z původních týmů si však před začátkem draftu mohl zvolit 15 chráněných hráčů, kteří nebyli pro draft dostupní. Pokud pak během draftu přišel o nějakého nechráněného hráče, mohl si zvolit další 3 chráněné hráče. Takto to šlo dokola dokud všechny původní týmy nepřišly o 6 hráčů ze své soupisky. Platilo přitom ještě pravidlo, že týmy nově příchozí do Americké ligy si mohly vybírat pouze z týmů Americké ligy a týmy příchozí do Národní ligy pouze z hráčů Národní ligy.
Jelikož původní staré týmy si samozřejmě své nejtalentovanější hráče chránily, na výběr zůstali spíše odpadlíci. Pro většinu hráčů, kteří prošli Expansion draftem, to byla jedna z posledních možností, jak oživit svoje kariéry. Je tedy jasné, že výchozí pozice nových týmů nebyla úplně růžová a žádné velké úspěchy se od nich v prvních sezonách nečekaly, například první sezona New York Mets v roce 1962 dopadla naprosto katastrofálně. Mets skončili beznadějně poslední a jejich konečná bilance 40 výher - 120 proher je dodnes nejhorší bilancí v moderní éře MLB.
Seattle Pilots proto během draftu sáhli spíše po zkušenějších hráčích ve věku kolem 30 let. Tým začali sestavovat od infieldu: jejich první volbou byl 31 letý první metař Don Mincher z Angels, hráč který předtím několikrát překonal hranici 20 HR za sezonu a v roce 1967 se dokonce dostal do All-Star výběru Americké ligy. Druhou a třetí volbou byl třetí metař Tommy Harper z Clevelandu a spojka Ray Oyler z Detroitu. Na nadhoz přišli vcelku neznámí Gene Brabender a Marty Pattin, jako closera pak Pilots získali Kubánce Diega Seguíe.
Ve 28. kole pak draftovali i jistého Lou Piniellu, kterého ovšem ještě před sezonou poslali obratem do Kansasu za dva další hráče. Pilots sice ve své krátké historii neudělali mnoho trejdů, tento však byl určitě ten nejhorší - Piniella ve své první sezoně v dresu Kansas City hrál velmi dobře, patřil k tahounům Royals a po zásluze získal cenu pro nejlepšího nováčka roku... O mnoho let později se stal slavný také jako trenér, když v roce 1990 vyhrál Světovou sérii se Cincinnati Reds a v letech 1995 a 2001 vyhrál i cenu pro nejlepšího manažera roku.
Historická sezona 1969 však začala pro Seattle Pilots výborně. V prvním utkání na stadionu California Angels začal krátkou historii Pilotů psát dvoumetrovým odpalem Tommy Harper, jehož následoval homerunem Mike Hegan. Pilots přidali v první směně ještě další dva doběhy a Manažer Joe Schultz, který nikdy předtím nevedl žádný jiný tým MLB, dovedl v úvodním zápase Pilots k výhře 4:3.
Také úvodní domácí zápas nového týmu ze Seattlu proti Chicagu White Sox stál za to. Nadhazovač Gary Bell odházel kompletní zápas, neobdržel žádný run, hodil 6 strikeoutů a připsal si dokonce i 2 RBI (tenkrát se ještě v Americké lize nehrálo na DH). Pilots tak porazili White Sox vysoko 7:0 a zdálo se, že během sezony možná ani žádný velký propadák nepřijde.
Bohužel pro Pilots, úvodní domácí zápas byl zároveň také vrchol jejich působení v MLB. Poté už šlo všechno postupně dolů z kopce - výsledky byly (podle očekávání) horší, ale co hůř, k týmu příliš nepřilnuli ani fanoušci v Seattlu. Mohl za to zřejmě i fakt, že zadlužený majitel týmu Soriano držel ceny vstupenek mezi nejvyššími v MLB, což rozhodně neodpovídalo kvalitě stadionu ani výsledkům a výkonům předváděným na hřišti. Sick's Stadium se sice podařilo rozšířit na kapacitu zhruba 30 000 míst k sezení, ale průměrné domácí návštěvy dosahovaly pouze něco málo přes 8 000 diváků, takže ani příjmy z předražených vstupenek nebyly vysoké...
Pálkařské statistiky vedl s průměrem .246 AVG Don Mincher, který dal i nejvíce homerunů (25), nejvíce odpalů (126) měl pak Tommy Harper, jenž dokonce vyhrál pořadí AL s 73 ukradenými metami a nejvíce RBI odpálil levý polař Tommy Davis (80). Pravý polař Mike Hegan byl jediným hráčem Pilotů, který byl zvolený do All-Star game, avšak pouze mezi náhradníky a do samotného zápasu nezasáhl. Nadhoz Pilots byl celkově špatný, jediný nadhazovač s kladnou bilancí výher byl reliever Diego Seguí (12-6), nejlepším startujícím nadhazovačem pak byl s bilancí 13-14 a 4,36 ERA Gene Brabender, ostatní nadhazovači měli ERA vysoko nad 5,00.
Ještě ke konci května se přitom Pilots drželi těsně pod hranicí 50% úspěšnosti s bilancí 20-21, pak ale přišel útlum a zejména tragické léto. V červenci a v srpnu Pilots zvítězili pouze v 15 zápasech z 57, což je přišpendlilo na spodek tabulky, z kterého jim už nepomohly ani lehce zlepšené výsledky ke konci sezony a Seattle Pliots tak skončili s bilancí 64-98 na posledním 6. místě tabulky AL West. Nutno říct, že mezi novými týmy na tom nebyli nejhůře; San Diego Padres i Montreal Expos v Národní lize zakončili sezonu s bilancí dokonce 52-110...
Nelze se proto divit, že diváci se na Sick's Stadium příliš nehrnuli a ani televizní příjmy nebyly takové, jaké si majitel Soriano pro svůj tým představoval. Na povrch sice místy prosakovaly zvěsti o finančních potížích Pilotů, ale oficiálně se navenek žádné problémy nepřiznávaly; koneckonců nikdo nečekal okamžitý úspěch hned v prvním roce existence klubu. Hráči se dokonce sjeli v Arizoně k jarnímu tréninku před novou sezonou 1970 a odehráli za Seattle Pilots několik přípravných zápasů, když v tom přišel šok: klub se bude stěhovat do Milwaukee a stane se z něj Milwaukee Brewers!
Pro baseballovou veřejnost i pro samotné hráče to byla opravdu nečekaná zpráva. Někteří hráči Pilots si dokonce na konci sezony 69 nechali některé svoje věci v šatnách Sick's stadionu v Seattlu v očekávání, že se k nim na jaře zase vrátí. Jenže finanční problémy mladého klubu ze Seattlu byly natolik velké, že se majitel Soriano na poslední chvíli rozhodl klub před novou sezonou prodat a kupcem nebyl nikdo jiný, než Bud Selig, hlavní komisař MLB v letech 1998 až 2015. Z Pilotů se tedy ze dne na den stali Sládci a v Seattlu museli na ten nejlepší baseball zapomenout na dalších 7 let, než se na scéně objevili Mariners. Seattle Pilots tak zůstanou v tabulkách MLB zapsáni jako tým, jenž nepřežil první rok své existence...
Komentáře (0) | Autor: Jirkush | Kategorie: Historie | | Sdílet
©2010-2024 - Redakce